20. 6. 2024

Výšlap za Jindrou

Tentokrát jsme se za Jindrou vydali o měsíc později než loni, ale opět v hojném počtu a se zástupci ze všech středisek. Nejbližší spolupracovníci byli samozřejmě nejpoctivější, o tom žádná.

Přesvědčili jsme se, že jakoukoliv cestou se dostaneme tam, kam potřebujeme. Vedoucím výpravy byl určen Peťa Kozubík, se kterým jsme objevili zase novou trasu – někteří šli ještě kousek jinak, asi pro ně bylo dosud vyšlapaných kopečků málo. Ačkoliv rosničky ze všech koutů republiky slibovaly déšť, vyhnul se nám. Celou cestu svítilo slunce, místy až pálilo. Zem byla i tak dost podmáčená a kluzká, a tak se to občas neobešlo bez držkopádu.

Po krátké modlitbičce u Jindrova křížku jsme se vydali do Vlachovy Lhoty, kde nám jeho  laskaví sousedé a rodinní příslušníci otevřeli hospůdku, opekli jsme si špekáček, dali si pivečko, poseděli. Výšlap se jednoduše vydařil. Stejně se našli tací, kteří prohlásili: „No ale jsme měli jít jinama…“ Nedá se, příště tedy znovu a zase o něco lépe.

Už teď se těšíme, na Jindru stále vzpomínáme.