13. 9. 2023

HYDRAULICS na kole 2023

Po loňském úspěchu naší cyklovýpravy do Skalky nad Váhom jsme si řekli, že by bylo fajn, tuto akci zopakovat a především vyladit (v tom smyslu, že se to tentokrát snad obejde bez zraněných – no ale jinak než riskem „jdeme do toho“ bychom to nezjistili, to dá rozum).

Při výběru trasy jsme vycházeli z faktu, že člověk má kolikrát obletěný celý svět, ale vlastní kopečky nezná, takže volba nakonec padla na 15 km vzdálenou Ploštinu a přilehlý památník. Oproti loňsku je terén slušně kopcovitý, prostě jako na Valašsku. Přesto se nakonec našlo 13 odvážlivců, kteří se rozhodli tyto kopce pokořit. A nejen terén byl vůči nám dosti nepřátelský – s kámošem sluníčkem se na nás domluvili, takže jsme zdolávali drsné sklony při teplotách přes 30 °C, ačkoliv bylo jasně domluveno, že ten den budou maximálně sedmadvacítky.

Věděli jsme, že do Loučky a k rozcestníku Pod Doubravou, tedy přes „Barák“, je to nejnáročnější třetina trasy, takže se jen šlapalo a šlapalo. Elektrocyklisté a vytrénovaní borci rychleji, jiní pomaleji, ale postupně se nám dařilo ukrajovat – zde musím smeknout pomyslný klobouk před jistým elektrocyklistou, který neváhal objevit nové funkce prádelní šňůry, zapřáhnul za své elektrokolo kolo méně zdatné cyklistky a prostě ji vytáhnul až ke zmiňovanému rozcestníku. Gentlemani ještě nevymřeli.

Další úsek po cyklostrase č. 5057 byl sice z kopce, ale zase připomínal slušný trail z filmu Bikeři – cesta samý výmol nebo vysypaná makadamem –, takže v žilách koloval jen vyplavený adrenalin a čekali jste, kdy se vám kolo smýkne. Kupodivu, i tato část se obešla bez následků. Čekaly nás poslední tři kilometry po krásné asfaltce. Nutno dodat, že se jednalo o mírný, táhlý kopeček a všichni cyklisté ví, že to je to nejhorší ze všech, protože šlapete a šlapete a nikdy se nedoberete konce. Kolo byste nejraději hodili do příkopu s přísahou, že na ten pekelný nástroj už nikdy nesednete.

Na Ploštinu jsme úspěšně dorazili všichni. Zde na nás čekala expozice v nově vybudovaném návštěvnickém centru a která by rozhodně neměla nikomu ujít – tragické osudy obyvatel této malé pasekářské osady nemohly být připomenuty důstojněji. Jen doporučuji vyhradit si alespoň dvě hodiny času na samotnou prohlídku.

Cyklovýlet dopadl na výbornou, žádné ztráty jsme nenapočítali, spíše naopak – odjížděli jsme obohaceni o silný zážitek spojený s historií místa, které k Valašsku neodmyslitelně patří.