14. 7. 2022
Cyklovýlet
Jak všichni víme, v poslední době byly možnosti jakýchkoliv akcí dosti omezené. Naštěstí se situace (věřme, že na co nejdelší dobu) změnila, a tak se sebralo 13 odvážlivců, kteří 17. června společně vyrazili na cyklovýlet, na 66 km dlouhou trasu Valašské Klobouky – Skalka nad Váhom a zpět.
V rámci příprav na výlet bylo potřeba především vyřešit logistickou otázku, a to, jak dopravit kola ze Slopného do Klobouk. Vlastně to bylo úplně jasné, nahážou se kola na korbu firemního Forda, v Kloboukách se vysadí a pak někdy k večeru se pro kola zase přijede. Jen byl náhodou zjištěn takový malý detail – kolega, který měl toto zařídit, měl zaplacenou dovolenou v Jeseníkách…tedy první zjištění, nebrat věci za tak samozřejmé, jak se zdají být. S dalšími firemními řidiči byl podobný oříšek, ale naštěstí jsme mezi samotnými výletníky měli ještě jednoho, který celou situaci zachránil a kola většiny z nás odvezl. Další hromadu kol zvládl odvézt další na vozíku za autem, no a někteří to vůbec neřešili na kole do Klobouk dojeli. Druhé zjištění – prostě když se chce, všechno jde.
Z Klobouk jsme vyjížděli kolem 11. hodiny dopolední. Pár kolegů se z cesty na chvilku vytratilo, protože si nedopatřením jali zpestřit trasu přes rozhlednu Královec. Naštěstí si to zavčas rozmysleli a brzy se se zbytkem skupiny zase shledali. No a také přišla velká komplikace – jedna z našich nejlepších firemních cyklistek, která se zodpovědně držela mezi prvními na stanovené trase, to odskákala za nás všechny, když na dřevěném mostku, ještě mokrém po lijáku z předešlého dne, jí podklouzlo kolo a zranila si rameno tak, že zbytek dne strávila na úrazovce ve Zlíně. Třetí zjištění – nebrat značku 
na lehkou váhu.
Zbytek cesty se naštěstí obešel bez dalších zranění. Každý si jel svým tempem, po určité době jsme na sebe svorně počkali na smluveném stanovišti. Většinou to bylo stanoviště, kde by se dalo něco dobrého načepovat, nicméně kolem poledne byla situace vpřeshraničních hospůdkách více než tristní a my se museli spoléhat na vlastní zásoby. Někteří ovšem neponechali nic náhodě a nejen, že si ke svému kolu nechali přidělat motorek, ale také si vezli pravou, nefalšovanou svěcenou vodu z Lurd – ti, kteří měli možnost ochutnat, poví víc. Úspěšně jsme dorazili do Horného Srnie, kde nás v restauraci U Sokola napojili i nasytili. S plnými žaludky se na kolo sedalo o cosi hůře, no ale nedalo se nic dělat, další cíle neúprosně volaly a těšily se na naši přítomnost. Trasa vedla podél Vláry a Váhu a kdo je kochací typ, měl možnost si to tady užít – zdejší krajina působí velmi romanticky, na jedné straně prudké zalesněné kopce, z druhé strany pohled na koryto řeky. Těsně před Skalkou jsme dali ještě jednu nápojovou přestávku. Tento cyklobar měl i vytvořenou písčitou pláž s lehátky, čehož dámská část využila ke slunění a nechala se kolébat představami, že je na dovolené u moře.
Náš cíl, klášter Velká Skalka, byl vyloženě na dosah, a my to opravdu zvládli! A to dokonce i v plánovaném čase. Jedná se o nejstarší poutní místo na Slovensku a jeho prapočátky sahají až do 11. století. Součástí je i jeskynní komplex, v kterém je zbudována kaple – podobné dílo lze najít i u nás v obci Svatý Jan pod Skalou a celkově takových komplexů není na světě mnoho, jak nás obeznámila paní průvodkyně.
Cesta zpět byla značně ztížena povětrnostními podmínkami, kdy i na rovince jste šlapali jak do slušného kopce. Vyčkávací přestávka byla až na hranicích na Sidonii, kde se dalo vyzvednout i případné odpadlíky, pro které by dojel vůz. Této možnosti však nikdo nevyužil. Na tomto místě je potřeba zmínit inovátora – šéfa našeho servisu, který udělal pro pohodlí vše a s sebou si sbalil polštářek, aby se mu na kole lépe sedělo. Čtvrté zjištění – dobrý šéf se nebojí vyčnívat a poradí si v každé situaci.
Poslední zastávka v Brumově byla opět čekací na všechny. Než jsme se všichni dali dohromady, chvilku to trvalo – jeden cyklopár nejspíš naznal, že úsek kolem firmy Kloboucká lesní – Brumov už dobře zná a není tak záživný, a tak jel objevovat krásy Štítné – byl mezi prvními na nově otevřeném úseku cyklostezky, takže pokud by někdo chtěl bližší informace o tom, jak to tam vypadá, určitě Vám tito kolegové rádi poradí.
Páté zjištění – jeden výlet nabídne přesně tolik příběhů, kolik je jeho účastníků.
Okolo sedmé večerní jsme dorazili zpět na parkoviště v Kloboukách. Pocit, že si kolo dál pojede na korbě či vozíku, bez nás, kteří budeme sedět v pohodlném voze, byl omamující. Tedy opět na výjimky, které poctivě na kole z domova přijely, i na něm domů zase odjely. Co se týče celkového počtu najetých kilometrů, ten se značně liší podle jednotlivých výletníků, odhadujeme jej tedy na nějaké číslo mezi 66 a 90.
Šesté a poslední zjištění – jsme super tým, který se dokáže pobavit, řešit situace a tvořit společné zážitky! Snad se nás příště sejde zase alespoň takové množství.
